Jak správně mluvit: Kretén

Napsala meloukhia pro FWD/Forward
___________________________________________________________

Vítejte do seriálu článků Jak správně mluvit, v němž budou čas od času naše pisatelky/naši pisatelé rozebírat různá slova urážlivá pro lidi s postižením, hovořit o tom, za jakých podmínek se používají a jak je používat přestat. Ableismus* do feminismu nepatří, takže se musíme zamyslet nad tím, jak ableistický jazyk vymazat z našeho slovníku. Tento příspěvek patří do kategorie "začínáme s feminismem", proto jsou komentáře otevřeny pro dotazy čtenářek/ů a diskuzi. Uvědomte si, prosím, že ableistický jazyk je v příspěvku použit pro účely diskuze a kritiky; z názvu si můžete představit, o jaký druh jazyka se bude jednat, a pokud vás taková rozčilují či eozrušují, bude možná pro vás bude vhodnějšá tento příspěvek nečíst.

Slovo "kretén" se používá pro označení člověka omezené inteligence, často ještě v souvistlosti s tím, že je považován za otravného. "Ten kretén mi ty brzdový destičky nevyměnil pořádně, takže mám teď podělanej rotor!" "Karel z účetního je takovej kretén!"

"Kretén" je ableistické slovo, které bychom neměli používat, pokud se považujeme za spojence lidí s postižením. Spousta dalších slov, co nám slovník tak užitečně poskytuje (např. idiot, blbec, mongoloid, imbecil, hlupák, debil), je také ableistická.

Povězme si nejdříve něco o původu slova "kretén", co říkáte? První záznam o jeho použití** můžeme nalézt ke konci 18. století, kdy bylo do angličtiny přeneseno ze slova dialektu alpské francouzštiny, crestin, ve významu "trpasličí a deformovaný idiot" [ENG]. (Mimochodem, nechce si někdo zahrát hru "kdo najde nejvíc ableistického jazyka ve slovníkových definicích"?) Onen výraz pravděpodobně pochází ze slova vulgární latiny pro označení "křesťana", což může být, podle toho, jaké autoritě podléhá vaše víra, odkaz na utrpení Krista, lidskost lidí s postižením nebo fetišizace nevinnosti jako představy, že lidé s postižením nemohou zhřešit a jsou tudíž křesťanští. Jiné autority se domnívají, že je tento výklad nesprávný a že slovo "kretén" by mohlo mít stejné etymologické kořeny jako slovo "kreatura". Ať už dáváte přednost jakékoliv etymologii, počátky tohoto slova očividně leží v ableistickém myšlení.

Není jasné, o jaký lékařský stav se v alpské francouzštině jednalo, ale anglicky mluvící část světa*** tak označovala lidi s hypetoriózou či nedostatkem jódu, a oba tyto problémy byly ve francouzských Alpách zjevně běžné. Později v té souvislosti vznikl termín kreténismus spojený s veřejnými osobami nízké inteligence a ve výsledku to slovo lidé začali používat k označení těch, které považovali za neinteligentní, ačkoli tito jedinci netrpěli zdravotními problémy, které toto slovo původně označovalo.

S příchodem 20. století tak lékařská obec přestala toto slovo užívat k popisu skutečného zdravotního stavu, když nabylo tak pejorativního významu, přestože výraz "kretén" ještě můžeme v některých lékařských textech nalézt. Jeho nadálé používání anglicky**** mluvící veřejností reflektuje její v jazyku hluboko zakořeněný ableismus a také pro mnoho lidí běžné představy o inteligenci a elitářství. Stejně tak je až děsivě rozmohlá představa, že hodnocení inteligence lze brát za počitatelnou hodnotu a že lidé s nižší "inteligencí" podle objektivního testování jsou na nižší úrovni než ti s inteligencí "vyšší". (Lidé s takovou ideou se v této sérii článků taky ještě mnohokrát objeví.)

Co se tedy dá říct místo slova "kretén"?

No, nejdříve se musíte probrat situacemi, kdy se používá. Pro příklad si vezměme věty uvedené výše.

V první větě si řečník stěžuje na jednání nedbalého mechanika, který špatně vykonal svou práci. V tomto případě by se jistě hodilo říct, že byl "nedbalý", "špatně vyučený" nebo třeba že "při tom nepřemýšlel". "Ten mechanik mi ty brzdový destičky nevyměnil pořádně, takže mám teď podělanej rotor! Ten snad u toho nemyslel!"

V druhém případě není úplně jasný kontext. Neznáme řečníka, nevíme, jestli Karel z účetního pracuje pomalu, je trochu puntičkář, když přijde na zpracování požadavku na úhrady výdajů, nebo co vlastně. Je nezbytné prozkoumat, co přesně řečníka na Karlovi tak rozčiluje. Další zkoumání pak může odhalit snad nejen vhodnější, ale i přesnější slova, která se dají použít.

___________________________________________________________

* ableismus = diskriminace, nadřazenost a/nebo nenávist namířená proti lidem s postižením; z anglického ablism

** anglického slova cretin

*** a obdobně ta česky mluvící

**** a česky

Proč je začleňující jazyk důležitý

Napsala meloukhia pro FWD/Forward & this ain't livin'
___________________________________________________________

Nedávný střet, k němuž došlo na jedné feministické stránce, mě rozesmutněl, ne však překvapil. Jeho účastníci si naříkali na přítomnost článků o rase, genderu, postižení, třídě a dalších tématech sociální spravedlnosti na feministických stránkách. "Proč nemůže být feminismus," ptali se, "prostě o ženách?"

Pro mě je feminismus zbytečný, pokud se mu nedaří rozpoznat množství přesahujícího a mnohonásobného bezpráví. I v případě, že vám záleží jenom na "ženách", tak upřímně doufám, že myslíte "všechny ženy". Jako hnutí se feminismus primárně zaměřoval na problémy, které se týkaly bělošských, nepostižených, cis žen ze Západu. Některé z výdobytků feminismu pomohly i ženám mimo tuto úzkou kategorii, to je pravda, ale dokud si hnutí neuvědomí, že životní zkušenosti různých žen se často zcela liší a každá může mít jiné priority a starosti, má feminismus vylučující charakter. A, řeknu to znovu, pokud se staráte o všechny ženy a nepovažujete věci jako rasu, gender, postižení a třídu za "ženské otázky", narazíte na problém, protože spoustě ženám ubližujete.

To mě přivádí k tématu začleňujího jazyku. Pokud jste bělošská, cis, nepostižená, západní feministka, máte spoustu bezpečného prostoru. V podstatě jakýkoliv prostor věnovaný "feminismu" je pro vás bezpečný, protože je vysoká šance, že lidé v jeho vedení a/nebo lidé pohybující se na webové stránce oné komunity jsou jako vy. Pokud jste nebělošský člověk, člověk s postižením, trans člověk, člověk, co nežije na Západě, či člověk z nížší sociální vrstvy, existuje pro vás mnohem méně bezpečného prostoru, pokud se chcete do feminismu zapojit. Pro jiné bezpečný prostor se ve skutečnosti může změnit v naprosto nebezpečný a škodlivý prostor pro váš, protože lidé prohlašující, jak jim záleží na "ženách", nadále mluví o lidech, jako jste vy, přezíravým tónem. A nádále vás, až příliš často, aktivně utlačují.

Rasismus, ableismus, klassismus, cissexismus, transmisogynie, transfóbie, sexismus, sizeismus i heterosexismus* ve feministické komunitě stále představují problém. Hodně lidí, co se identifikuje (nebo by chtělo) jako feministky/-é, se stávají jejich obětmi. Jsou to problémy, které si některé bělošské, cis, nepostižené, heterosexuální feministky ze střední třídy uvědomily a snaží se s nimi bojovat, nazývají se "spojenci" a snaží se lidi z utlačovaných skupin do svého feminismu začlenit, snaží se obhajovat sociální spravedlnost a uvědomovat si jeho potřebu pro všechny lidi, nejen bělošské, heterosexuální cis dámy.

I ti, kteří se snaží být dobrými spojenci, to občas zvořou a používají vylučující jazyk. A když je na jejich chování někdo upozorní, často se začnou zuřivě obhajovat a mlátit kolem sebe pěstmi. Jiní uznají, že nějak uškodili (občas dvojitě, nejdřív kvůli špatnému jazyku a poté přehnaným reakcím na lidi, co vznesli námitky). Některé spojence to dokonce mrzí a omluví se nebo vynaloží snahu, aby své chyby v budoucnu neopakovali. Pro takového spojence to je uklouznutí, užití "špatného slůvka" nebo vlastní selhání, že do diskuze, která nikoho vylučovat neměla, nedokázal nějakou skupinu lidí zahrnout. Pro člověka, který dané slovo nebo frázi denně poslouchá jako nadávku a jako zbraň, který je neustále záměrně vylučován, je to jako by mu ten, kdo se prohlašuje za přítele, vrazil kudlu do zad.

Ne že by to bylo úplně nečekané, ale stejně.

Co mají následující slova a fráze společného?

Čubka. Krypl. Mít koule. Kunda. "On/jeho" jako obecné zájmeno, když se mluví o člověku neznámého genderu. Megera. Děvka. Skutečná žena. Retard. Spodina. Běhna. Přirozená žena. Čarodějnice. Hluchý/á. Idiot. Vzmužit se. Osmahlý/á. Biologické pohlaví. Negr. Šílený/á. Transka. Postavit se. Invalida. Psycho(uš). Asexuál (jako označení pro někoho, kdo se za asexuálního nepovažuje). Zmrd. Blázen. Svině. Mužatka. Buzerant. Kráva. Slepý/á. Kretén. Schizofrenik. "Postižený" používané jako podstatné jméno. Žena narozená jako žena. Používání zájmena "on", když se mluví o trans ženě, a "ona", když se mluví o trans muži. Tlusťoška.**

Všechny jsou vylučující. Některá tato slova se dnes aktivně používají jako nadávky, některá se používala v historii k utlačování, umlčování a opomíjení jistých skupin populace, mezi nimiž byly i ženy. Některé tyto termíny jsou rasistické, některé sexistické, některé klassistické, některé cissesixistické, některé hererosexistické, některé ableistické. (Úmyslně jsem neuvedla termíny speciesistické***, protože zatímco já si myslím, že existuje jasná spojitost mezi právy zvířat a feminismem, jiní možná nesouhlasí, a proto si nemusí myslet, že je speciesistický jazyk vylučující.) Spousta těchto slov je běžnou součástí hovorového jazyka; já, například, používám slovo "svině" neustále. Hodně z nich lidé používají bezmyšlenkovitě, aniž by si uvědomovali, co vlastně říkají, jedná se tedy o neuvědoměle vylučující termíny.

Lidé, co se považují za feministky/-y, by je však používat neměli, pokud pro ně feminismus znamená obhajobu a zlepšování podmínek pro všechny ženy. Kárám tím i samu sebe. S každým jejich použitím, tím podněcujeme rozdíly mezi námi a jimi. Vylučujeme ty Odlišné a dáváme tím najevo, že nám vlastně na problémech ostatních nezáleží. Dáváme najevo, že náš titul spojence byly jenom řeči.

Podle mého názoru by měl být feminismus ve své podstatě o spravedlnosti. O spravedlnosti pro všechny ženy. Nejen ženy, které pasují do velmi úzkých kategorií. A proto musíme používat takový jazyk, který nevylučuje. Proto musíme vytvořit prostory skutečně bezpečné pro všechny. Proto si musíme být vědomí svých činů a omluvit se, pokud někomu ubližují. Nemůžeme napravit škody, které jsme způsobili jiné lidské bytosti, ale můžeme pracovat na tom, abychom jim v budoucnu předešli.

Hodně lidí svůj vylučující jazyk obhajuje. Říkají, že nějaké slovo mají rádi nebo že nedokážou vymyslet vhodnou náhradu nebo fakt nechápou, proč by to měli nějak měnit. "To slovo už má ale jiný význam" nebo "ale já vážně nejsem [vyber svou slabinu]ista, takže to nevadí". Ale o to jde. I když to slovo nemá ten či onen původní význam, neznamená to, že s sebou nenese velmi negativní podtext. I když se někdo domnívá, že se to slovo používá v pozitivním smyslu, stále je plné negativních aspektů. Stále má za sebou pěknou barvitou historii. Znamená to, že při každém jeho použití nevědomky podporujete opresi. Člověk se na opresivním systému totiž může podílet a dokonce ho podněcovat, aniž by se k němu aktivně hlásil.

Lidé, kteří se ohrazují, když je někdo upozorní, že by neměli používat vylučující jazyk, jsou často lidé, co mají co ztratit, kdyby bylo spravedlnosti učiněno za dost. Kdybychom například žili ve společnosti, kde neexistuje nenávist vůči trans lidem, každý kdo je cissexuální by ztratil své privilegium. Jak říká staré přísloví**** "přejeme přátelům vše dobré, jen ne to nejlepší" a zdá se, že to platí i o záležitostech sociální spravedlnosti, ačkoliv jen těžko najdete někoho, kdo to otevřeně přizná. Toho, kdo má co ztratit v boji, upozornění, že někomu svými činy ubližuje, ohrožuje. Proto se lidé tolik kroutí, když je informujete, že používáním některých slov jenom škodí. Proto se lidé tolik brání, když se jich někdo zeptá, proč do diskuze nedokázali zahrnout i jinou perspektivu. Proto se lidé naštvou, když je upozorníte na jejich privilegium.

Můžete věřit z celého srdce, že sexismus je příšerné zlo, ale jakmile nazvete nějakou ženu "sviní", trochu to váš názor podkopává. Může vám vadit, že lidé s postižením jsou společností utlačováni a opomíjeni, ale jakmile někoho nazvete "idiotem", říkáte tím, že je v pořádku lidi s postižením nadále utlačovat. Pokud vyzýváte k "povstání", nevědomky vynechávate celou populaci těch, kteří vstát nemohou, jako lidé připoutaní k posteli či lidé na vozíčku. Pokud někoho nebo něco nazvete "bláznivým" či "šíleným", používáte mentální poruchu jako nadávku.

Tak s tím přestaňte. Přestaňte používat vylučující jazyk. Začněte lidi začleňovat.

A přestaňte se snažit to obhajovat. Pokud jste tak líní si najít lepší slovo nebo frázi k použití, je to problém váš, ne společnosti. Pokud nedokážete být dostatečně kreativní, abyste se zamysleli nad novým slovem nebo frází, které nikoho nevylučují ani neumlčují, očividně jste nikdy neslyšeli o slovníku synonym.

___________________________________________________________

* Pro vysvětlení těchto pojmů si prosím otevřete slovníček z pravého menu.

** Pokud vás napadají další nevhodné výrazy v češtině používané, můžete na ně upozornit v komentáři.

*** Speciesismus - nadřazenost člověka nad jinými živočišnými druhy.

**** Napadá někoho vhodný český ekvivalent?

Můžeš si za to sama: Společensky přijatelná postižení a populární případy

Napsala meloukhia pro FWD/Forward & this ain't livin'
___________________________________________________________

V zuřivé diskuzi probíhající u mého článku o kampaních proti rakovině prsu používajících vylučující taktiky [ENG] jsme se začali bavit o tom, proč se vlastně rakovině prsu věnuje tak vysoká pozornost, a několik čtenářů přišlo s dost zajímavými myšlenkami. Anna [ENG] podotkla, že hnutí proti rakovině prsu začalo jako lidová organizace založená ženami, které rozčiloval nedostatek povědomí o této nemoci a velké množství zbytečných úmrtí. Mnoho lidí (včetně mě) ve svém komentáři poukázalo na potenciální peněžní zisky, kterých se chytají firmy podporující charitatní případy, aby vypadali jako sociálně zodpovědní. A kaninchenzero [ENG] i Amandaw [ENG] odkázaly na fakt, že rakovina prsu je nemoc druhu "bez viny", což znamená, že lidé, kteří rakovinou prsu onemocní, jsou považováni za nevinné oběti. Za svou rakovinu, jinými slovy, nemůžou.

Tohle však není další příspěvek o rakovině prsu.

Tohle je příspěvek o tom, proč některé zdravotní kondice dostávají větší pozornost než jiné. Protože v Americe* rozhodně máme představy o tom, z čeho bude dobrý mediální případ a z čeho ne, a mnoho takových přestav je zakořeněno právě v představě o osobní zodpovědnosti. Tento koncept má v americké kultuře a společnosti hluboké kořeny a nese s sebou ničivé následky vlekoucí se dodnes.

Celá podstata americké sociální politiky leží kolem myšlenky, že všechno je něčí vina, že konkrétní jedinci si za určité věci můžou sami a že tito jedinci si naši pomoc nezaslouží. Vezměte si třeba americký přístup k chudobě. Navzdory rozsáhlým důkazům nasvědčujícím opak, mnoho lidí očividně věří, že lidé jsou osobně zodpovědní za svou chudobu. Přestože chudoba je klasickým případem mnohonásobného sociálního problému, v němž hraje roli sociální vrstva, do níž se člověk narodil, i jeho gender, lidé stále setrvávají v přesvědčení, že kdyby chudí "prostě víc pracovali" nebo "ukázali nějakou snahu", nežili by v chudobě. Dokonce jsem jednou měla profesora sociologie, který mi řekl, že kdyby chudí "nebyli tak líní, nebyli by chudí".

Konkrétně rakovina plic byla zmíněna jako skvělý příklad nemoci "můžeš si za to sám". Rakovina plic je ve Spojených státech** rakovinou s největším počtem úmrtí co do množství lidí, kteří na ni ročně zemřou (jak tvrdí American Cancer Society [Americká společnost pro léčbu rakoviny]). Není však ani zdaleka tak populární jako rakovina prsu. Proč tomu tak je? Protože jenom hnusní, smradlaví lidé, co kouří, rakovinou plic onemocní.

Přesně tak. Věděli jste, že lidé vystavení karcinogenům kvůli své práci/sociální vrstvě/domovu, pasivnímu kouření, částicím ve vzduchu způsobujím rakovinu, azbestu, atd., rakovinou neonemocní? To jenom kuřáci. Vážně! A to znamená, že rakovinu plic můžeme z mediálního hlediska bezpečně ignorovat, protože lidé jsou osobně zodpovědní za to, že ji dostanou. Už jsem pár lidí s rakovinou plic poznala a každý jeden z nich během diagnózy, léčby a rekonvalescence znovu a znovu zažíval nějakou verzi tohoto rozhovoru:

A: “Mám rakovinu.”

B: “To je hrůza, jakého druhu?”

A: “Rakovinu plic.”

B: “Ach.”

A: “…”

B: “Ty kouříš?”

Kardiovaskulární onemocnění je další příklad velmi závážného lékařského případu, který se týká obrovského množství lidí, a není příliš mediálně známý. Jistě, American Heart Association [Americká společnost pro léčbu onemocnění srdce] už má nějakou propagaci za sebou, plus pár značkových produktů pochybné kvality, ale spousta lidí si stále není vědoma rozsahu kardiovaskulárního onemocnění ani jeho příčin. Prohlídky, prevence a léčba nejsou poskytovány v takovém měřítku, jak se to děje u pomoci lidem s mnohem stravitelnějším zdravotním stavem. Proč? Protože jenom hnusní, tlustí a líní lidé můžou trpět kardiouvaskulárním onemocněním, tudíž si za to můžou sami, tudíž to není hodno mediální pozornosti.

Cukrovka je další nemoc, za níž si ti, kteří jí trpí, domněle můžou sami. Pokud jste diabetik, musí to být vaše chyba. Nejenže neprobíhá žádná větší snaha informovat o tom, jak cukrovka vůbec funguje (hej, věděli jste, že existují různé druhy cukrovky?), tahle pasivita ani příliš nepomáhá ve chvílích, kdy se člověk cukrovkou skutečně musí zabývat.

Ten seznam je delší. Princip je vám jasný. Pokud se dá zdravotní stav bezpečně svalit na člověka, který jím trpí, můžeme ho jako společnost bezpečně a hromadně ignorovat. Kdybychom snad přiznali, že si tyto nemoce zaslouží větší pozornost médií, rovnalo by se to prohlášení, že si lidé zaslouží podporu nehledě na vinu. A to, jak všichni víme, je socialismus.

Z AIDS se kupodivu do jisté míry stal mediální případ, přestože ne na stejné úrovni jako rakovina prsu. Myslím, že je to částečně díky pořádné lidové agitaci ze strany velmi rozličného davu. Ale na začátku? AIDS byl odepsán jako "teploušská rakovina" a jako takový ignorován. Až poté, co si lidé uvědomili, že věci jako infikované zásoby krve, nehody s jehlami v nemocnicích a heterosexuální sex můžou způsobit přenos viru, se AIDS dočkal nějaké veřejné pozornosti. AIDS byl taky jako mediální případ podpořen ve chvíli, kdy významní členové společnosti otevřeně promluvili o skutečnosti, že tuto nemoc mají, a tím přispěli k jeho polidštění. Přesto AIDS nadále zůstává značně poznamenaný. Konzervativní kazatelé například nadále řeční o tom, jak se gayům dostává jejich zasloužené odplaty, a nadále se předpokládá, že lidé s AIDS se nakazili při riskantním sexu nebo užívání drog (popravdě řečeno, uživatelé injekčních drog jsou velkou rizikovou skupinou, z části kvůli tomu, že sociální programy jako jsou výměny jehel jsou hrozně omezené, jelikož Američané nemají zájem zasahovat proti zabranitelným chorobám, které jsou považovány za chybu nedbalého nebo morálně nepřijatelného chování).

Řekla bych, že fibromyalgie je další skvělý příklad toho, jak se Američané nedokáží vypořádat se zdravotními kondicemi, které na nikoho nemůžou svést nebo najít původce onemocnění. Skvělý příklad, navíc obalený pořádným sexismem. Přestože postihuje všechny gendery, je často fibromyalgie považována speciálně za "ženský neduh", a jejím dalším břemenem je, že je v očích americké veřejnosti brána jako "silmulantská choroba". V očích veřejnosti, která je očividně neuvěřitelně vzdělaná ve zdravotních otázkách, zvlášně v možnostech léčby, soudě podle těch nápomocných rad, které neustále poskytuje. Když na nikoho nelze ukázat prstem, lidé jsou méně ochotní akceptovat, že nějaká nemoc skutečně existuje. I když se setkají s lidmi, kteří tou nemocí očividně trpí.

Duševní poruchy také spadají do této kategorie. Protože ji nelze najít na destičce mikroskopu, do jisté míry se předpokládá, že je mentální porucha předstíraná nebo neexistující. A lidé s mentální poruchou jsou podle těchto předpokladů částečně na vině. Určitě to musí předstírat, protože alternativní vysvětlení zní, že lidé mohou být nemocní bez jakéhokoliv očividného důvodu, bez možnosti léčby či pěkného léku, a to je nepřijatelné.

Aby z něj byl případ hodný mediální podpory, zdravotní stav musí být čistý a nezkažený. Musí mít jasnou a očividnou příčinu a oběti za něj nesmí být žádným způsobem zodpovědné. A protože kupa závažných zdravotních onemocnění tato kritéria nesplňuje, informační kampaně a výzkum je vytrvale ignorují.

Což znamená, že řadě velmi vážných zdravotních onemocnění není v této zemi věnován dostatek peněz ani pozornosti. Když se vzdělávání omezuje jen na nemoci, na jejichž oběť nelze svalit vinu, lidé o mnoho informací přicházejí. Včetně lidí z rizikových skupin. Když se dotace omezují na zdravotní stavy bez viny, znamená to, že závažné problémy zůstávají neřešené, a lidé trpící chorobou související s osobní zodpovědností se těžko dočkají respektu, nemluvě o léčbě.

Tohle má ohromný dopad na ty nejzranitelnější skupiny obyvatel, jako třeba lidé s nízkými příjmy, kteří moc nemají na výběr, když přijde na otázky jako je zdravotní stav zapříčiněný vystavením nebezpečným látkám v zaměstnání, nedostatky ve výživě či životem ve znečištěných oblastech. Jako třeba lidé s postižením, kterým by dotace na podpůrné programy skutečně mohly pomoct.

Jde o to, že i zdravotní stavy, které lze jasně připsat volbě životního stylu, mají stále mnohoznačnou povahu. Např. spousta lidí, co kouří, rakovinou plic neonemocní, stejně jako spousta nekuřáků bez jakýkoliv dalších očividných rizikových faktorů ve své zdravotní historii rakovinu plic dostanou. Přesto se stále neobjevuje snaha věnovat aspoň zlomek času dotacím a rozšiřování povědomí (v porovnání s jinými nemocemi, jsem si vědoma, že existuje probíhající výzkum a několik vzdělávacích kampaní o rakovině plic) a veřejnost tak přichází o užitečné info.

Tohle mě napadlo nedávno při bouři nevole vyvolané tím, že domácí násilí je uvedeno jako tzv. preexisting condition (tj. stav, u něhož nemáte od pojišťovny nárok na pojistné krytí, pokud nastal ještě před tím, než jste šli o krytí zažádat). Domácí násilí je dalším problémem, který je spojován s jakousi osobní vinou nebo jednáním ze strany obětí. Kde je nevole na řadou dalších věcí uvedených pod stejnou kategorií? Proč nás neštve skutečnost, že v podstatě jakýkoliv zdravotní problém pod sluncem je za preexisting condition považován? Samotná podstata termínu preexisting condition je protivná, vylučující a odporná.

Nezáleží na tom jak, proč, kdy nebo kde někdo přišel ke svému zdravotnímu stavu či postižení. Záleží na tom, abychom na úkor nemoci vhodně zakročili. Tato myšlenka však podkopává jedno ze základních přesvědčení americké společnosti, což je důvod, proč to jen zřídkakdy uslyšíte v mainstreamu.

___________________________________________________________

* Důvod, proč jsem se článek i navzdory jeho zaměření na americkou společnost rozhodla přeložit, je, že si myslím, že jeho poznatky lze do jisté míry aplikovat i na chování společnosti české.

** Nejen tam, ale i celosvětově.