Komentáře a mýtus svobody slova

Napsala meloukhia 3. května 2010 pro this ain't livin'
___________________________________________________________

Doporučené čtení: Fiktivní "svoboda" slova [ENG] a "Jo, a co moje 'právo' na svobodu slova?" [ENG]

Moderování komentářů.

Každá stránka, která má zavedeno moderování komentářů, nevyhnutelně narazí na obvinění, že popírá právo na svobodu slova. Na toto téma se již mnohokrát kvalitně psalo, ale myslím, že si zaslouží probrat znovu. Rozhodně je to záležitost, která se bude neustále objevovat, protože taková už je povaha internetu. Někdy to vypadá, že stále dokola používáme tytéž argumenty, někdy dokonce v tom samém okruhu lidí.

Svoboda slova se považuje za základní lidské právo, i tak ji ale nelze brát za samozřejmost. Někteří lidé žijí v zemi, kde je svoboda slova silně omezena. Jiné státy zase mají velmi přísné zákony proti urážce na cti; kupříkladu Velká Británie. Teď je potřeba něco poznamenat: To vláda určuje, jak velká je svoboda slova, a vláda provádí cenzuru, pokud nějaká existuje.

Webová stránka není vláda.

Někteří lidé nazývají moderování komentářů "cenzurou". Až na to že o cenzuru nejde. Právo odmítnout publikovat na individuální úrovni je totiž v mnoha státech vedle svobody slova také zákonem celkem dobře chráněno. Rozumí se totiž, že odmítnutí publikace na jednom místě nepředstavuje nepřekonatelnou bariéru ve svobodném vyjadřování svých názorů. Mně mnohokrát odmítli publikovat; zrovna minulý týden jsem editorovi poslala dopis, který publikován nebyl. Omezují noviny The Press Democrat moji svobodu slova? Vůbec ne.

Kdyby zamítnutí publikování bylo porušením práva na svobodu slova, říkaly moje staré komentátorské předpisy, pak The New Yorker moji svobodu slova porušuje pravidelně od roku 1993. (To byla sakra dobrá báseň, to vám povídám! Sakra dobrá!) Časopisy, noviny i další média se mohou sami rozhodnout, co (ne)budou publikovat/vysílat. Tato rozhodnutí někdy vychází z kvality nabízeného obsahu, jindy třeba z nedostatku místa. Někdy jde o zlověstnější důvody, jako je strach ze ztráty inzerentů nebo nátlak ze strany příslušníků vlády. Tohle je důvod, proč musíme chránit svobodu tisku; aby nám strach nikdy neznemožnil publikovat.

Jedna stránka nemůže člověka, co chce vyjádřit svůj názor, potlačit. Pokud napíšu komentář třeba na Shapely Prose [ENG], moderátorovi můj komentář přijde urážlivý a odmítne ho publikovat či ho smaže, můžu ten komentář klidně zveřejnit někde jinde, včetně mé vlastní stránky nebo bezplatného blogu. Jednotlivé stránky se ale mohou rozhodnout, jak chtějí konverzaci ve svém prostoru nasměrovat. Možná mi to přijde nefér, že mi komentář smazali, možná nechápu proč, ale rozhodně nemůžu tvrdit, že Kate Harding omezuje moje právo na svobodu slova.

Existuje množství důvodů, proč se webová stránka rozhodne pro moderování komentářů. Nejočividnější je samozřejmě ten, aby odstranili sprostý či urážlivý materiál. Zvláště na stránkách o sociální spravedlnosti jsou bohužel takové komentáře velmi časté. Další důvod je, že majitelé stránek se cítí osobně zodpovědní (zákony se různí) za obsah na svých stránkách. Pokud jsou komentáře urážlivé, jejich hostitel se tím musí zabývat. Když někdo v komentářích vyvolává hádky, majitel stránek je nucen řešit to, že je využíván jako prostředník. Když se někteří čtenáři kvůli komentářům necítí bezpečně, majitel stránky je za to zodpovědný.

Dalším důvodem je chuť diskuzi nějak vytvarovat. Stránky s tvrdými moderovacími předpisy navštěvuji nejradši a jejich komentáře obvykle stojí za předčtení. Vím totiž, že půjde o zajímavou diskuzi. Komentáře, co byly publikovány, konverzaci nějak obohatí, ať už zajímavými podněty, doplňováním faktů či myšlenkami inspirovanými článkem nebo ostatními komentáři. Je rozdíl mezi dobře naplánovaným čajovým dýchánkem a festivalem čaje.

Svoboda slova na internetu je rozhodně důležité téma. Jsem například pevně proti jakémukoliv omezování od poskytovatelů internetu. Velmi mě pobuřují příkazy na stáhnutí obsahu a jiné taktiky využívané k potlačování svobody slova, ať už zneužitím zákona či technologie. Existují témata, o nichž bychom mluvit a měli bychom za ně bojovat; přinejmenším se chci ujistt, že stánky jako Blogger a Tumblr budou nadále fungovat a lidé bez dostatku financí si vždy budou moct zdarma založit svůj vlastní server.

Ale přestaňme vyřvávat, že moderování komentářů je cenzura nebo porušování svobody slova, protože tak to prostě není. Je v pořádku mít vlastní názor na to, jak moderátoři diskuzi vedou, ale nelze tvrdit, že se jejich pravomoc rovná pravomoci státu a vlády. Že jsou tvrdé moderátorské předpisy úplně jako represivní politický režim. Že moderátoři, co se snaží konverzaci nějakým způsobem zorganizovat, jsou příšerní lidé, co jenom chtějí potlačovat diskuzi a odlišné názory.

Tento článek je věnován všem stránkám s tvrdými moderátorskými předpisy a všem tvrdý moderátorům. Je to obtížná cesta, po které kráčíte, a já vás (jsem také tvrdý moderátor) naprosto respektuji. A spousta lidí, co se 'práv' na svobodu slova dovolávají nejhlasitěji, se nikdy nemusela vypořádávat z výzvami, které přináší moderování vysoce navštěvovaných stránek s problematikou rovnosti a sociální spravednosti; nemají ani představu, jaké urážky může taková stránka přitahovat, věci, co se lidé do komentáře nebojí napsat. Nemají představu o té dřině, kterou vytváření komunity úměrně bezpečné pro většinu čtenářů představuje.

Více moudrých slov z AskMen

Napsala meloukhia 5. listopadu 2009 pro this ain't livin'
__________________________________________


Víte, co mám nejradši na AskMen? Pokaždé, když nemám dobrou náladu nebo si nejsem jistá, o čem chci psát, kliknu na jejich stránku a čeká mě pobavení, zděšení i inspirace. Pokaždé. Obvykle ani nemusím klikat nijak dlouho, protože se objeví něco úžasného přímo přede mnou. Vážně oceňuji, kolik péče a pozornosti věnovala jejich redakce následující záležitosti.

Dnes mají speciál, s milým článkem nazvaným "Jak poznat, že vám hodlá zahnout", doplněný misogynistickými komentáři od čtenářů AskMen! Kteří se mě očividně snaží pobavit stejně odhodlaně jako redakce.

Začneme s důvodem číslo jedna: Trpí "zmíňovitýdou".

Ano, protože když začne vaše přítelkyně náhodně a opakovaně zmiňovat něčí jméno, je to jasně proto, že s tím člověkem hodlá vyspat. Ne proto, že spolu, řekněme, pracují na projektu nebo že navázala nové přátelství či že je tato osoba v jejím životě/na jejím pracovišti nová, a proto o ní momentálně přemýšlí. Ne, je to určitě proto, že "na něj nemůže přestat myslet". (Pokaždé je to "on", samozřejmě, protože kdyby vás vaše přítelkyně podváděla s "ní", bylo by to sexy a tudíž v pořádku.)

Číslo dvě: Dává vám prostor-trochu moc prostoru.

Ženy očividně nemohou být zaneprázdněné nebo mít vlastní osobní život, což znamená, že všechen svůj čas plánují tak, aby vyhovoval jejich partnerům. Takže pokud s vámi vaše přítelkyně najednou nemůže trávit tolik času, očividně to znamená, že ten čas tráví s jinými muži. Není to proto, že je to profesionálka s pevnou uzávěrkou či matka, která má plno práce, zatímco je její dítě na prázdninách nebo cokoliv jiného. Ne. Ona zahejbá. Nebo o tom uvažuje.

Číslo tři: vyvolává podněty k hádce.

Nikdo totiž nemůže mít rozumné důvody pro hádku. Ženy, které se zabydlují ve vztahu a cítí se lépe, když mohou o svých problémech promluvit, neexistují. Protože muži jsou vždy dokonalí, což znamená, že jejich přítelkyně nemají žádné důvody ke kritice, vůbec. Rozhodně nemůže jít o případ, kdy partner třeba udělal něco extrémně nesnesitelného, což bylo chvíli tolerováno a poté na to upozorněno.

Že by měl někdo špatný den a přišel domů / šel ven prostě v příliš unavené a frustrované a vůbec ne trpělivé či tolerantní náladě, to se nestává. Ženy přece nemůžou nic rozrušovat či rozčilovat. Ne, ne, když ženy někoho požádají, aby s něčím přestali, nebo chtějí rozebírat problémy ve vztahu, je to proto, že hledají ospravedlnění k nevěře.

Číslo čtyři: Je záhadnější.

…

Kdo je to ta žena s maskou? Vážně? Tohle je znamení, že někdo podvádí? Nemůže jít, řekněme, o znamení toho, že pro vás přítelkyně chystá něco výjimečného jako překvapení? Nejde o znamení toho, že očekává nějakou důležitou zprávu a chce se s ní podělit, až se vše usadí? Nebo o znamení toho, že o něčem hluboce přemýšlí a chce tomu nějakou dobu věnovat?

Číslo pět: Je méně příchylná.

Protože vztahy mají stejnou povahu od samého počátku. Partneři nikdy nezaživají přílivy a odlivy přitažlivosti, nikdy neprocházejí těžkými obdobími, kdy jim zrovna není do mazlení, nikdy se nestresují nebo nerozptýlí natolik, že se necítí na postelové hrátky. Aspoň se ten článek zdržel toho, aby mužům říkal, že by prostě měli tlačit trochu víc a jejich přítelkyním se to zalíbí.

Díky za pobavení, AskMen! Napadá mě, že hodně z těchto takzvaně zaručených znaků, že žena podvádí/přemýšlí o nevěře, můžou ve skutečnosti značit psychologickou poruchu, být, řekněme, známkou toho, že se blíží nějaké zatím neurčené problémy, že žena zažívá těžkosti v práci nebo že jí hrozí ztráta přátelství. Takže možná místo toho, abyste předpokládali, že vám vaše přítelkyně zahýbá, byste se třeba mohli zeptat, co se děje a zjistit, jestli můžete nějak rozumně pomoci.

Protože mám pocit, že obviňovat svou přítelkyni z podvádění, zatímco prochází těžkým obdobím, je dost jistý způsob, jak vztah rozbít a jen na svou přítelkyni naházet další svinstvo.